Aktuality

Ivo, ty jsi ta, která nás zachraňuje před lesklými čely pod reflektory. Dá se říct, že bez tebe bychom byli spíš „speciální efekty“ než divadlo? 😄

Vy jste výborní herci a k lepšímu výsledku vlastně líčení ani nepotřebujete… ale ano, je na vás rozhodně hezčí pohled, když vás nalíčím 🤭

Co je pro maskérku větší výzva – uhlídat, aby všichni přišli včas, nebo z nás během pár minut udělat „použitelné“ herce? 😄

Vaše příchody na líčení a spolupráci při něm bych asi raději nekomentovala 😄 Některým nejmenovaným můžeš říct desetkrát: neotáčej se, neotevírej oči, koukej dolů… a hlavně nikam teď nechoď! Budeš sedět a až budeš hotová, můžeš jít kam chceš! 🙄 Něco ti to připomíná?!

Stalo se ti někdy, že jsi herce poslala na jeviště a ještě jsi měla chuť za ním běžet s pudrem nebo štětcem? 😄

U této hry ani ne, jsem spokojená s tím, jak jste nalíčení. U Hrobky jsem měla trochu problém s líčením Caesara (Aliho) – jeho rudé uši a krk se mnou moc nespolupracovaly 😄 Nakonec jsem mu líčila všechno, co bylo vidět z kostýmu – od klíčních kostí nahoru.

Vidíš nás těsně před výstupem na jeviště – jak bys popsala atmosféru v zákulisí z tvého pohledu?

Někdy je to pohoda a někdy adrenalin a nervozita. Ale vždycky to dobře dopadne a se začátkem hry je všechno tak, jak má být.

Co tě na divadle drží nejvíc? Proč se k němu pořád vracíš, i když ti občas připravíme krušné chvilky? 😄

To by mě taky zajímalo, proč se dobrovolně vracím 😂 Možná mám zálibu v sebemrskačství 😄 Ale u divadla mě držíte vy všichni. Mám vás ráda ❤️

Marťo, ty jsi u nás takový „multitool“ – kadeřnice, nápověda, světla, produkce, catering… Máš vůbec nějakou funkci, kterou ještě neděláš? 😄
Jediné, co jsem u nás zatím nedělala… je asi hraní. Ale kdo ví – třeba to ještě přijde! 😂

Když se řekne příprava představení, co je podle tebe největší „neviditelná“ věc, kterou si divák vůbec neuvědomí, ale zabere nejvíc práce?
Asi nejvíc je to logistika – aby byli všichni tam, kde mají být, a všechno fungovalo tak, jak má. Zajistit šatnu, prodej vstupenek, divadelní bar… Jsem moc vděčná, že máme kolem sebe skvělou partu lidí, kteří nám s tím pomáhají. Společně tvoříme tým, bez kterého by to vůbec nešlo 🤗😊 Diváci to nevidí, ale je to naprostý základ. S každou novou hrou je to pro mě zároveň výzva. Postupně skládáme všechno jako puzzle – od účesů, líčení, kostýmů, scény, přes čtené zkoušky až po samotné jeviště. A hlavně dát prostor tvořivosti a společně vytvořit něco krásného.

Když vidíš naši hru z té „druhé strany“, ze zákulisí – co tě na ní nejvíc baví nebo překvapuje? Je tam moment, na který se pokaždé těšíš?
Baví mě ten moment, kdy se všechno spojí dohromady. Ta hra má všechno – humor, emoce i hloubku, která dělá divadlo živým. A vždycky se těším na chvíli, kdy se Niky, Vojta a Aleš rozjedou v duchařském tanci. To je nezapomenutelné! Diváci se smějí – a my v zákulisí taky 🙂

Jako nápověda máš občas osud představení doslova v rukou. Stalo se ti někdy, že jsi musela herce „zachraňovat“ na poslední chvíli?
Musím pochválit všechny herce – jsou opravdu připravení! Občas se stane, že něco vypadne, tak lehce napovím a jede se dál. Často si ale pomůžou sami nebo navzájem, což je pro mě někdy až překvapivé.
A někdy mám pocit, že mezi sebou soutěží, kdo řekne repliku dřív 😂 Každopádně divák nic nepozná.

Ty žiješ divadlem v podstatě od rána do večera. Co ti to všechno dává zpátky? Proč to všechno vlastně děláš?
Divadlo je pro mě už několik let srdeční záležitost. Je to o tom dělat lidem radost. Když pak publikum tleská, je to ta největší odměna za všechny hodiny práce a snažení. Ten pocit, že to stálo za to 😊🤩Divadlo má úžasnou sílu lidi spojovat. Nikdy to není o jednom člověku – je to vždycky o celém týmu.
I když někdy „prudím“, tlačím herce do kostýmů, stříkám jim na vlasy Lybar nebo je nutím na jevišti odhodit nějaký ten svršek 😄, vím, proč to dělám. Tyhle detaily jsou pro mě důležité a tvoří celek.

Chtěla bych poděkovat všem hercům, kteří oživili své postavy a vtáhli nás do příběhu, kde láska dokáže překonat všechno – i hranice mezi nebem a zemí…Před námi jsou poslední dvě představení na domovské scéně, tak neváhejte a přijďte si to s námi užít 🎭🤩

Děkuji Marťo, za vše, co pro nás děláš, i za tento rozhovor 💕

11. 4. 2026 od 18 hodin

Divadlo nad Odrou vás srdečně zve na charitativní představení hry Láska mezi nebem a zemí, které se uskuteční 11. dubna 2026 od 18:00 v Dělnickém domě v Polance nad Odrou.

Toto představení pro nás není jen dalším termínem v kalendáři.
Je to večer, který má hlubší smysl.

Každoročně věnujeme jedno naše představení dobré věci. Výtěžek ze vstupného putuje těm, kteří to opravdu potřebují. Letos jsme se rozhodli podpořit malou Verunku a její rodinu.

Kdo je Verunka?

Verunka se narodila jako krásná, zdravá holčička. Byla druhým, dlouho očekávaným dítětem a její příchod byl pro rodinu velkou radostí. Postupem času si ale rodiče začali všímat, že její vývoj neprobíhá tak, jak by měl. Ve třech měsících přišla první zdrcující zpráva – závažná vývojová vada mozku. Nikdo tehdy nedokázal říct, co to bude znamenat pro její budoucnost. Rodina okamžitě začala bojovat. Každý den, několikrát denně, cvičení, rehabilitace, snaha posunout Verunku dál. Jenže přišla další rána. V deseti měsících byla Verunce diagnostikována těžká forma epilepsie – Westův syndrom. Od té chvíle se život celé rodiny obrátil naruby. Záchvaty začaly Verunku brzdit v jakémkoli dalším vývoji a bylo nutné hledat vhodnou léčbu. Po náročné hospitalizaci a umělém spánku se Verunka vrátila domů… ale jako by začínala znovu od začátku.

Dnes jsou Verunce více než dva roky, ale její vývoj odpovídá zhruba měsíčnímu miminku. Neudržuje oční kontakt, nereaguje na podněty, její pokroky jsou minimální. Epileptické záchvaty stále přetrvávají a jakákoli nemoc nebo změna počasí je může zhoršit.

Její rodiče se o ni starají nepřetržitě 24 hodin denně. Dojíždějí na rehabilitace, zkouší různé terapie a dělají maximum pro to, aby jí dali šanci na co nejlepší život.

Mnoho potřebných terapií a pomůcek ale není hrazeno zdravotní pojišťovnou. Rodinu tak čekají velké finanční výdaje – například na speciální kočárek, vertikalizační stojan nebo v budoucnu další nezbytné pomůcky a intenzivní neurorehabilitace.

Proč to děláme?

Věříme, že divadlo není jen o příbězích na jevišti. Je i o těch skutečných. O lidech. O sounáležitosti. O pomoci. A právě proto každý rok věnujeme jedno představení těm, kteří to potřebují nejvíc. Protože když se spojí dobrá vůle, může i malá pomoc znamenat velkou změnu.

Celý výtěžek ze vstupného poputuje přímo k rodičům Verunky.

Nemůžete dorazit?

Pokud se na představení 11. dubna nedostanete, ale přesto byste chtěli Verunku podpořit, můžete tak učinit kdykoliv.

Přispět můžete i na transparentní účet: 366436925 / 0300

Děkujeme, že pomáháte s námi. ❤️
Divadlo nad Odrou

Co pro tebe znamená divadlo a jak se ti líbí v novém zázemí Polanky nad Odrou?

Divadlo pro mě znamená strašně moc. Vlastně je se mnou od dětství.
Začalo to někdy ve 14 letech v Dividle – první role, první zkoušky, první cestování po celé ČR i na Slovensko, do Polska nebo Litvy. Pak přišly zkušenosti s vedením dětského divadelního souboru a první výběr a úpravy divadelních textů a režie, předtáborová soustředění, workshopy, divadelní tábory, kde jsme v podstatě pořád jen hráli – vymýšleli scénky, zkoušeli různé role, blbli, improvizovali… a bylo nám úplně jedno, že stojíme na malém pódiu v Klubu Atlantik pro pár desítek lidí. Pro nás to bylo obrovské. Zkoušeli jsme si šerm, tanec… prostě všechno, co k tomu patří. A hlavně jsme tím žili. Byly to chvíle, u kterých jsme ani nevěděli, jak moc nás to formuje. Pak přišla pauza…ale láska k amatérskému divadlu nikam nezmizela. Takže přišel návrat, ale jiný, klidnější, ale o to vědomější. Dnes mě to baví úplně stejně – jen jinak. S lidmi, které jsem poznala teprve před pár lety, ale dnes už jsou to přátelé.
A Polanka? To je takový malý zázrak. Po letech v podmínkách, na které jsme si „nějak zvykli“, je tohle úplně jiný svět. Moderní, útulné, teplé, vstřícné prostředí a hlavně místo, kde se cítíme dobře. A to je pro divadlo strašně důležité.

Jak jsi spokojená s výběrem letošní hry a s jejím nazkoušením?

No…tak jak bych mohla nebýt spokojená? 😄Hru jsem si vybrala… a do zkoušení jsem taky tak trochu mluvila. Mám z té inscenace vážně radost. Z toho, jak vznikala, jak se vyvíjela, jak jsme ji společně hledali. A i z toho, že každé představení je trochu jiné a pořád nás má čím překvapit.

Je role Susie hodně odlišná od tvého pravého já v civilním životě? Jak moc bylo těžké ji ztvárnit?

Susie je v něčem jiná a v něčem možná až nepříjemně blízká. Má v sobě emoce, které člověk zná – jen je v běžném životě ne vždycky ukazuje tak nahlas. A právě to je na tom vlastně nejtěžší i nejzajímavější zároveň. Dovolit si být otevřenější, citlivější, někdy i zranitelnější, než by člověk byl normálně. Takže to není ani tak o tom ji hrát, jako spíš o tom ji pustit k sobě blíž.
Kdybys mohla být na chvilku neviditelnou divačkou vlastního představení, kterou scénu by sis přála vidět?
Určitě všechny naše scény s Jackem. Ty hádavé, vtipné i ty jemnější. A pak hlavně ten jeho závěr. Byla bych zvědavá, jestli by mě to dojalo i z druhé strany – i když to znám, mám to naposlouchané a vím přesně, co přijde. Možná právě proto 🙂

Jak vycházíš se zbytkem souboru a jaká je nálada v zákulisí?

Mám je všechny moc ráda. A právě proto se někdy i trochu „šťoucháme“. Každý z nás je jiný. Každý přemýšlí jinak, něco jiného očekává, něco jiného považuje za samozřejmé… a občas se prostě mineme. Ale čím dál víc si uvědomuju jednu věc: že to, co nás na druhých nejvíc rozčiluje, často není ani tak o nich, ale o nás samotných. Učí mě to větší trpělivosti, respektu a schopnosti vidět věci i z jiného úhlu.
A i díky tomu máme v souboru atmosféru, ve které je dobře. Není dokonalá – ale je opravdová. A to je podle mě víc.

Proč vlastně divadlo pořád děláš – i když víš, kolik času, energie a někdy i nervů to stojí?

Protože mi to dává smysl.
Protože jsou chvíle – na jevišti, na zkoušce nebo někde mezi tím – kdy všechno zapadne. Kdy se potkají lidé, energie, emoce… a vznikne něco, co se nedá úplně popsat. A kvůli těmhle chvílím to za to stojí.
Pořád. ❤️

Děkuji za rozhovor. Vojta.

Ahoj Vojto. Letos hraješ hlavní roli Jacka Camerona v inscenaci Láska mezi nebem a zemí. Čím je ti tahle postava blízká? A jaké to je dávat ze sebe na jevišti tolik emocí?

Ahoj. Jack je úspěšný, logický, racionální, místy ironický, ale za jeho tvrdou slupkou se skrývá citlivá duše, která je schopná lásky a oběti. Tomu docela rozumím. Silné emoce jsou vždycky problém, protože na jevišti nesmí být hrané, ale opravdové – musíš je tam prožít. Snažím se o to, aby to tak bylo. Hodně mi pomohlo, že to tak nemám sám, ale prožívají je i ostatní kolegové, zvláště pak má herecká manželka.

Diváci vidí na jevišti kouzla, která působí lehce a samozřejmě. Jak náročné bylo je vymyslet, připravit a pak pokaždé znovu přesně provést? Stalo se někdy, že to úplně nevyšlo?

Jo, vymyslet to bylo jednoduché. Už při čtení textu jsem viděl, jak létáme po jevišti a vynořujeme se ze zdí. Potom přišla srážka s realitou a člověk zjistí, že k realizaci kouzel potřebuje spoustu věcí, například třeba jeviště :). Když jsme se dozvěděli, že se musíme vystěhovat z Proskovic a začali jsme shánět nové prostory, pochopil jsem, že bude potřeba triky a kouzla hodně zjednodušit a osekat, protože hra nestojí na kouzlech, ale na vztazích a brilantním textu od Pam Valentine. Takže létání skrze zdi se nekoná, nicméně výběr triků je podle mě akorát – udělají krásné efekty a přitom neruší hru. Jestli někdy něco nevyšlo… no well, nevzpomínám si, že bych si někdy řekl: „Wow, dneska všechno klaplo.“

Prošel jsi u nás hodně různými rolemi – od bláznivého Harryho až po Jacka. Která z nich tě zatím nejvíc bavila nebo posunula? A proč?

Sám nevím, každá z nich měla v sobě něco úžasného. Na každou jsem musel hodně pracovat. Ať už to byla fyzická příprava a práce s chladnou zbraní u Hasáka Harryho, nalezení komické linky a kouzel u Luciena Tomba, naučit se hrát poslepu na klavír u pana Phipse, nebo prostě nepřehrávat u role Pupóna. Pokud je některá role jiná, tak to bude ta letošní – je nejnáročnější, stála mě nejvíce času a herecky mě postavila do zcela civilního projevu. Je to určitě nejtěžší role, kterou jsem kdy hrál.

Kromě hraní jsi i režijně vedl inscenaci A do pyžam!, která měla velký ohlas. Jaké to pro tebe bylo stát najednou „na druhé straně“? Změnilo to nějak tvůj pohled na divadlo nebo na herectví?

Není druhá strana, je to pořád jedno těleso, jehož jsme všichni součástí. S velkým respektem ke svým hereckým kolegům a kolegyním, kteří zahráli skvělé představení, děkuji, že jsem mohl být jeho součástí, že poslouchali mé rady a ztvárnili mé vize. Jestli mě to změnilo? Ano. Tehdy jsem se zapřísáhl, že budu chodit na zkoušky včas, jako první se naučím text, rekvizity budu mít seřazené v naprostém pořádku, včetně kostýmu, a především budu poslouchat, co režisér říká, a snažit se argumentovat – když se mi něco nelíbí, později, až večer u piva, ne na jevišti. No, uplynul rok a všechna předsevzetí jsou ty tam. Nu což, kdepak ty loňské sněhy jsou… Ale občas si vzpomenu, jak mi bylo, a snažím se pracovat lépe jako herec i jako člen týmu.

Ty jsi v souboru takový motor, který nás drží pohromadě a žene dopředu. Co tě na divadle pořád nejvíc naplňuje? A na co se v téhle sezóně nejvíc těšíš?

Rozdávat lidem kolem sebe radost je krásné. Dělat to s lidmi, které mám rád a kterých si vážím, je úžasné. Není žádné logické vysvětlení, proč to dělat – proč znovu roztočit to nekonečné kolo nervů, emocí, nevyspání, nervozity, večerů strávených nad textem, hádek, ale i úsměvů, objetí, respektu, přátelství a lásky. Vlastně na to neumím odpovědět – prostě to musíš milovat a taky být trochu magor. Na co se těším v této sezóně? Vždycky se těším, až se rozsvítí světla a otevře opona, protože to je chvíle, kdy začíná nový příběh, který diváky potěší, pobaví a kdo ví, snad i dojme.

Amatérské divadlo často není jen koníček, ale i velká část života. Co pro tebe znamená náš soubor?

Myslíš tu bandu šílenců, kteří se obětují pro divadlo, ze kterého nemají nic než dobrý pocit a spoustu starostí?
Ty blázny, kteří znovu a znovu prožívají lásku, nenávist i porozumění vzájemné blízkosti?
Ty neuvěřitelně tolerantní lidi, kteří musí snášet mé šílené nápady a nálady, které se mění jak aprílové počasí?

Ty mám všechny moc rád a jsem šťastný, že můžu být jeden z nich – z vás, z nás…

Díky, Vojto. Dojal jsi nás na jevišti… a teď i v tomhle rozhovoru ❤️

Ahoj Báro 😉 toto je tvá třetí divadelní sezóna, jak ses k hraní vlastně dostala?

Ahoj Martine :)
Divadlo jsem si zamilovala už v dětství a vždy k němu tíhla. Obdivovala jsem nejen představení jako takové, ale přemýšlela i nad tím, kolik se toho skrývá převážně za oponou, tam, kde se běžný smrtelník nedostane. Ostatně lásku k divadlu máme v rodině – pradědeček byl herec, prababička v něm pracovala, máma v divadle strávila dětství. Jako dítě jsem chvíli chodila do dramaťáku, ale tenkrát mě to nechytlo, nebyl ten správný čas.
A před třemi lety jsem se k tomuto kroku – zkusit to konečně doopravdy a naplno - odhodlala. Pomohla mi k tomu má švagrová Zdeňka (letos hraje matku Felicity – Marciu), která si tenkrát dávala divadelní pauzu a která v ochotnickém divadle hrála už roky.

Vzpomeneš si, jaké to pro tebe bylo tenkrát "poprvé" před divadelním publikem?

Mé první představení byl Hexenschuss, kde jsem hrála rozvernou australskou letušku.
Tenkrát pro mne bylo poprvé vlastně vše, každý den, každá zkouška. Bylo to velké vykročení z komfortní zóny – naučit se mluvit opravdu nahlas, artikulovat, dostat se do role a hrát před úplně cizími lidmi – kolegy a následně před plným sálem lidí. Bylo to náročné a nebudu lhát, byly dny, jsem toho chtěla nechat. Ale tím bych především zklamala samu sebe. Jsem člověk, který když do něčeho jde, tak naplno a zcela se tomu odevzdává.
Před první premiérou jsem nervózní nebyla, nevěděla jsem, co mne čeká. Tenkrát mi to připadalo jako běžná zkouška, jen s obecenstvem. Že je to jiné, přišlo hned záhy. Diváci reagují, smějí se, tleskají a s tím vším je nutné pracovat, na to se nepřipravíte. Nervózní jsem byla od té doby pokaždé. Už víte, kde jste minule udělal chybu, v jaké části jste si nejistý a to vše máte v tu chvíli v hlavě. Ale především se snažím si každé představení užít naplno, každé je originál.

V jaké rolí tě můžeme vidět letos a jak se v ní cítíš?

Letos mne můžete vidět v roli Strážného anděla. Musím říct, že se mi hraje velmi dobře, dotkla se mě. Jeho proměna a role v samotném závěru je krásná, mystická a i pro mě velmi dojemná. Někdy mám pocit, že ji nehraji, ale stojím tam sama za sebe.

Mám spočteno, že minulou neděli jsi měla takové malé jubileum: třicáté vystoupení na ochotnických divadelních prknech 😉 Prozraď nám, jak vypadalo toto tvé nedělní odpoledne?

Čas letí neúprosně, vůbec mi nepřijde, že už je to tolik :D Pořád mi připadá, že jsem tam chvíli.
Neděli před představením jsem strávila dlouhou procházkou v přírodě se psem, kde si opakuji v hlavě text a užívám si chvíle klidu. Poté už přichází příprava a samotný odchod do divadla, kam dorážím kolem 3 odpoledne. Nejprve se nachystá jeviště, zkontroluje hudba, rekvizity, navzájem si pomůžeme s posledními „drbky“ a poté už se postupně líčíme, češeme, převlékáme do kostýmů. Poslední chvíle trávíme v šatně, kde nervozita vrcholí, popřejeme si hodně štěstí a jde se hrát.
Letos během představení pouštím i hudbu, tak mám možnost jej téměř celé sledovat a užít si ho i jako divák.
Po skončení je vše hektické, rychlé pozdravení s přáteli a rodinou, kteří se přišli podívat, úklid a následný odchod z divadla. Jsem ráda, když si s kolegy ještě můžeme na chvíli sednout, sdělit si dojmy, chvíli spolu pobýt. A na závěr dne už si jen rekapituluji, jak hezký den to zase byl :)

Je něco, na co se během představení speciálně těšíš?

Těším se na každé představení.
Pokaždé se těším na rodinu, přátele a diváky, kteří nás přišli podpořit a užít si večer s námi. Ráda trávím čas i se svými hereckými kolegy, je to opravdu parta fajn lidí, která si sedla a se kterými je mi dobře.
Člověk zde alespoň na chvíli zapomíná na běžné starosti a přesouvá se do úplně jiného světa - do světa mezi nebem a zemí :))

Baruško, to bylo moc hezké popovídání. Těším se na další zkoušce. M.

Ahoj Lucie :-) Vracíš se na prkna po dvou letech. V čem jsme tě už mohli vidět a jak se ti tenkrát hrálo?

Ahoj Martine :-) První představení byl Špinavý obchod, hrála jsem v něm ochranku mafiána, byla to malá role, ale má první, takže nezapomenutelná. Druhá byla v Hrobce s vyhlídkou, kde jsem hrála šílenou vražedkyni, která zakopávala své oběti pod záhon s růžemi. To jsem si užívala, protože negativní postavy se vždy hrají nejlépe.

Letos jsi dostala roli Felicity. Máš s ní něco společného? A jsi v něčem třeba naopak úplně jiná?

Už při čtení scénáře mi přišlo, že vlastně nic hrát nemusím, jsme si s Felicity velmi podobné. Máme společnou citlivost vůči věcem mezi nebem a zemí, stejnou naivitu, víru. V čem jsme jiné je asi impulzivita, síla, s jakou jde do hádek se Simonem, ale to by musel posoudit asi spíš můj partner. 

Která situace nebo scéna je v letošní hře pro tebe nejsložitější a kterou si naopak užíváš?

Nejsložitější jsou asi repliky, v kterých druhým skáču do řeči. A není jich tam málo. Je obtížné vystihnout tu pravou chvíli tak, aby to na diváka působilo přirozeně. Co si užívám jsou právě ty hádky, protože v soukromém životě jsem člověk velmi tichý a konflikty se snažím vždy řešit klidně. 

V této chvíli je za námi půlka letošní sezóny. Jak ji zatím ze svého pohledu hodnotíš?

Určitě na to, že jsme se na začátku sezóny octli bez divadelních prken, tak si myslím, že jsme vše dotáhli na velmi slušnou úroveň a myslím, že když jsme zvládli toto, zvládneme už úplně všechno a příští sezóna snad bude organizačně klidnější, protože vjedeme už do zajetých kolejí.

Napadá tě nějaká divadelní hra, kterou jsi v minulosti viděla a ve které by sis chtěla některou z postav sama zahrát?

Asi by to byla nějaká dramatická role. Na Julii jsem už asi stará, ale třeba snad Maryšu bych si ještě zahrát mohla.

Co bys vzkázala divákům, kteří hru ještě neviděli?

Aby se rozhodně přišli podívat, protože hra má mnoho vrstev, každý si v ní najde své a za mě má obrovský přesah a nádherně vykresluje, co je v životě nejdůležitější: vztahy a láska, která přežije i smrt. 

 Moc děkuji za rozhovor ;-)

Martine, tvá role Simona je letos textově opravdu vydatná. K tomu ještě musíš reagovat na "ruční navigaci" 😄 Je těžší pamatovat si text, nebo správně načasovat, kdy ti někdo sáhne na hlavu?

Tak moc zase toho textu není, vy dva s Vojtou toho máte každý dvakrát tolik.Není těžké si to zapamatovat, je těžké se přesvědčit, že už opravdu, opravdu, opravdu je čas si k tomu sednout a začít to brát vážně. Některé části textu jsou snadnou uchopitelné, jiné naprosté peklo a musím si je, s vědomím režiséra, trochu poupravit, aby mi šly z pusy. A co se týče té "ruční navigace" nemám s tím problém, jsem docela kontaktní 😉

Pamatuješ si svou první roli na amatérském divadle? Co bys tehdejšímu Martinovi dnes poradil?

Tak pokud nepočítám několik let "Cimrmanů" pro moje studenty tehdejšího SŠG (Soukromé šestileté gymnázium v Ostravě), první role v opravdovém ochotnickém divadle byla pod režií Tomáše Matlengy v Proskovicích, tuším rok 2014.

Byla to postava Stephena Spettigua v Charleyově tetě. A hned napoprvé se s touto hrou postoupilo na krajskou přehlídku do Kroměříže, takže jsem si připadal jako mistr světa 😂 Asi bych mu neporadil nic, on si tenkrát moc poradit nenechal 🙈

Letos je tempo opravdu svižné a náročné. Co ti pomáhá udržet energii a chuť jít znovu na jeviště?

Cukr. U premiéry jsem zapomněl a nedopadlo to z mé strany nejlíp. Jinak pohyb po jevišti mi nevadí, je to někdy snadnější, než přesvědčit bandu postpubertálních studentů, aby to vzdělání a zvlášť matematiku, brali vážně.

Je nějaký moment v představení, na který se vždycky těšíš? Takový ten, kdy si řekneš: „Jo, kvůli tomuhle to stojí za to.“

Když mám pocit, že jsme to dobře zahráli, tak se těším na konec. Na diváky a jejich reakce. Na potlesk. To ti je zvláštní - dokud jsem nehrál divadlo, nepřišel mi ten závěrečný potlesk tak důležitý. Prostě jsem si párkrát zaplácal rukama a dobré. Teď si dám záležet. Pokud se mi přestavení líbilo, chci, aby to ti herci pocítili. No a když se představení z nějakého důvodu nepovede, tak se taky těším na konec 😅

Co ti divadlo za ty roky dalo – a co by sis přál, aby si diváci z tvého letošního Simona odnesli?

Dalo mi možná větší sebevědomí. Samozřejmě pouze v situacích, kdy si to zasloužím. Poznal jsem pár správných lidí. Řekl jsem nebo zažil jsem na jevišti pár věcí, které by mě v běžném životě nenapadly. Možná se mi povedlo někomu udělat ten konkrétní den lepším...Co by si měli diváci z představení odnést? Lidi, věřte na zázraky, někdy se opravdu stávají 😉

Děkuji Ti za rozhovor, Martine.

Aleši, letos to je tvoje čtvrtá divadelní sezóna. V jakých rolích jsme tě zatím mohli vidět a která ti dala nejvíc zabrat?

Mou první rolí byla postava „bláznivého Caesara“, která byla jedinečná kostýmem a také minimem textu, který byl zcela mimo dialogy ostatních. Role dr Mc Kenzieho v následující sezóně je asi mou nejoblíbenější. Byl to bodrý, zkušený, skotský lékař, který rovněž vynikal oblečením (kilt) a jehož jsme obohatili o vysoký hlasový rejstřík – přeskakoval jsem do fistulky, a nezapomenutelný třes ruky. A konečně, v poslední sezóně jsem měl možnost zahrát si jednu z hlavních rolí, kde jsem se musel naučit hrát a mluvit civilně. Ale ve druhé půli jsme našli scény, ve kterých jsem uplatnil taneční kreace a hlasovou nápaditost.

Jak těžké je naučit se text divadelní role a máš na to nějaký zaručený fígl?

Záleží na velikosti textu dané postavy. U mě je to založené na barevnosti zvýrazňovačů a opakování textu.

Jak se ti líbí letošní hra? A máme za sebou úvodní tři představení, jak se ti zatím hraje?

Letošní hra je trochu jiná než předchozí komedie a hraje se mi krásně. Bojuji se svými neviditelnými soupeři, takže se můžete těšit na překvapivé scény, někdy i s přesahem do paranormálního tajemného světa…

Je nějaká divadelní hra, ve které by sis chtěl zahrát? Nebo přímo konkrétní role? A naznačíš proč?

Tak určitě! Třeba nějakou hru na Broadwayi, konkrétně jakoukoliv roli…..😂😂😂

Ale vážně. Každá role, kterou jsem hrál, byla skvělá a vlastně se těším i na další, které mi budou přiděleny, protože očekávám, že budou naplněny humorem a svérázným charakterem…

A na závěr: představ si, že jsem náhodný potenciální divák, který se rozhoduje mezí tím, jestli si třeba v sobotu 7.3. večer zajde do Myrona na Idiota, do Míru na Prachy jako by z nebe padaly nebo do Polanky na Lásku mezi nebem a zemí? Co bys mu doporučila a proč? 😊

Letošní hra je dojemným příběhem, jemuž samozřejmě nechybí humor a kde se střídá smích s dojetím. Myslím, že tato hra obsahuje celou škálu emocí, které vás dokáží vytrhnout z problémů všedních dní a ještě překvapit magickými kousky... To ti jinde nenabídnou.

Aleši, moc děkuji za rozhovor.

Ahoj Zdeni, tak letos zase ochotničíš 😊 Jak velkou jsi vlastně měla pauzu a jak vzpomínáš na svoji poslední roli?

Dala jsem si pauzu z důvodu, že i druhé dítě nastupovalo na ZŠ, a tak jsem svůj čas musela směřovat hlavně zde. Divadlo tak zůstalo v kolonce, uvidíme, co pak bude…
Poslední rolí byla Emily, kterou jsem hrála před 3 lety ve hře „Hrobka s vyhlídkou“, byla to jedna ze sester, která pořád jedla jablka a ksichtila se na všechny okolo. Celá hra mě neskutečně bavila, jen jsem se jablkům tak půl roku vyhýbala (za hru jsem snědla tak 4ks, zkoušky nevyjímaje).

Prozraď nám, jaká postava na tebe v nové sezóně vyšla, jak se s ní sžíváš a jak si s jejím výběrem spokojená?

V letošní hře „Láska mezi nebem a zemí“, jsem dostala roli Marcii, snobské matky Felicity („Flic“), která se do domu nastěhuje se svým přítelem Simonem, chudým pisálkem, kterého nesnáším a dávám mu to taky najevo.
Role mě celkem baví, hlavně z důvodu textové skromnosti, oproti předchozím hrám😊 A vzhledem k přibývajícím létům už vlastně s mladšími rolemi ani nemohu počítat :D

Jaký jsi vlastně typ herce? Pohodář, stresař …? Máš nějaké zavedené rituály, které dodržuješ?

Asi tak napůl. Před premiérou stresuji v únosné míře. Rituál…? Při odchodu z domu mě rodina „poplive“ (decentně a pro štěstí samozřejmě). A taky si celý soubor před každou hrou přejeme „zlom vaz“ a to je moc hezký zvyk!

Letos už jsi stihla odehrát dvě představení. Jak je ze svého pohledu hodnotíš?

Hodnotím je kladně, ale jsme teprve na začátku a s každým dalším představením rostou herecké výkony a na konci to bude teprve jízda! :D

Máš kromě hraní během představení ještě nějaké další funkce?

Ano, mám na starost oponu, nějaké technické věci a spolu s Barčou se staráme o zvuk.

Moc děkuji za rozhovor a jsem vážně rád, že jsi letos opět s námi.

Rezervace spuštěna

Rezervace na premiérové představení i další reprízy jsou spuštěny.

Rezervace představení

Ceny

• Dospělý: 250 Kč
• Dítě 6–15 let: 150 Kč
• Dítě do 6 let: zdarma

Rezervované místo bude možné uhradit na místě nejdříve 30 minut před začátkem představení.

O dalších termínech a novinkách vás budeme průběžně informovat na našich facebookových stránkách:
Divadlo nad Odrou

s radostí vám oznamujeme, že se letos opět účastníme krajské postupové přehlídky amatérských divadel Ostravské Buchary! Naše představení A do pyžam! odehrajeme v sobotu 5. dubna v 18:00 jako poslední účinkující této divadelní přehlídky.

Přijďte nás podpořit a užít si s námi jedno z našich posledních představení a atmosféru této skvělé divadelní přehlídky.

Celý program Bucharů a další podrobnosti najdete na www.buchary.cz.

Těšíme se na vás!

Proskovické divadlo nad Struhou

Vážení diváci, společně můžeme pomoci!

V pátek 11. 4. 2025 od 19:00 uvedeme speciální představení hry A do pyžam! s dobrovolným vstupným. Celý výtěžek poputuje na podporu dvanáctileté Barborky Mižákové, která od narození statečně bojuje s následky vážné srdeční operace. Přijďte si užít skvělý divadelní zážitek a současně podpořit dobrou věc! (rezervace již online)

Barborka
Barborka Mižáková (12 let) se narodila ve 38. týdnu těhotenství, jako dvojče svého bratra Daniela z bezproblémového těhotenství. Ve dvou měsících věku musela Barborka podstoupit složitou operaci vrozené srdeční vady, kterou jí doktoři zjistili tři dny po narození. Při operaci došlo ke krvácení do mozku a vzniku subdurálního hematomu a korové atrofie, které zapříčinily problémy s pohybovým aparátem.
Nynější diagnóza DMO - centrální tonusová a koordinační porucha. Od operace Barunka denně rehabilituje, díky čemuž se dnes pohybuje přískoky a zvedne se do vysokého kleku, nicméně jí její tělo nedovolí se postavit na vlastní nohy.
Nyní je Barborce 12 let, navštěvuje ZŠ speciální, kde ji pomáhají asistenti pedagoga. V létě jezdíme od na hiporehabilitace, v zimě lyžujeme na monoski a velice rádi chodíme do přírody. Barborka je velmi živá holčička a velmi ráda si hraje se svými vrstevníky, má velice ráda jízdu na vozíčku s přídavným elektropohonem, výlety a různé akce. Vždy ale potřebuje asistenci druhé osoby.
Barborka již 12 let intenzivně rehabilituje. Navštěvujeme Krásnou rehabilitaci, kde dojíždíme 2x týdně po dvou hodinách. Fyzioterapií se snažíme docílit co největší samostatnosti a případným svalovým komplikacím, kterým by se Barča vystavila, kdyby pravidelně nerehabilitovala. Bohužel tyto rehabilitace nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou a jsou tedy velmi finančně nákladné.
Barborka má dvojče – bratra Daniela, který je jejím velkým parťákem a snaží se jí se vším pomáhat.
Pravděpodobně letos Barborku čeká náročná operace srdce, kde ji budou měnit srdeční chlopeň, jelikož stará je již nedostačující a srdíčko nepracuje, tak jak by mělo.
Barborka je neskutečná bojovnice a budeme moc rádi za jakoukoliv finanční podporu.

Z celého srdce děkujeme
Mižákovi

Jak můžete pomoci?
✔ Přijďte na představení 11. dubna – celý výtěžek půjde na rehabilitace pro Barborku.
✔ Pokud nemůžete dorazit, můžete přispět na transparentní účet našeho divadla:
💳 2202724735 / 2010
✔ Nebo jednoduše použijte tento QR kód pro rychlou platbu:

Z celého srdce děkujeme všem, kteří se rozhodnou pomoci! ❤️
Mižákovi & Proskovické divadlo Nad Struhou

Vážení diváci, už za měsíc končíme derniérou letošní úspěšnou sezónu. Ale v mezičase pokračujeme :) a pokud jste nás zatím nestihli vidět, máte možnost už příští úterý 18.3. a středu 19.3. v dalších dvou reprízách hry A do pyžam! Rezervace již běží.

Těšíme se na vás.

Všechny vás zdravím ;-)

Dnes (ve čtvrtek 27.2.2025) budou od cca 17:30 spuštěny rezervace na další dvě představení.

Čtvrtá repríza nové hry nás čeká v sobotu 8.3.2025 od 19:00. Pátá repríza následuje hned další den v neděli 9.3.2025 taktéž od 19:00. Očekávaná délka představení včetně přestávky je cca 120 minut.

Dobrý podvečer ;-)

Zítra (v pondělí 17.2.2025) budou od cca 18h spuštěny rezervace na další dvě představení.

Druhá repríza nové hry nás čeká ve středu 26.2.2025 od 19:00. Třetí repríza následuje hned další den ve čtvrtek 27.2.2025 taktéž od 19:00. Očekávaná délka představení včetně přestávky je cca 120 minut (původní odhad 110 minut se ukázal jako mírně nepřesný).

Milí divadelní přátelé,

tady (a také v rubrice CO VÁS ČEKÁ) se můžete podívat na plánované termíny představení, které v této divadelní sezóně můžete zhlédnout v našem divadle.
Termín spuštění rezervací hledejte na našem facebooku.

Těšíme se na vás.

Premiéra: 14.02.25 (Pá)
1. repríza: 15.02.25 (So)
2. repríza: 26.02.25 (St)
3. repríza: 27.02.25 (Čt)
4. repríza: 08.03.25 (So)
5. repríza: 09.03.25 (Ne)
6. repríza: 18.03.25 (Út)
7. repríza: 19.03.25 (St)
8. repríza: 24.03.25 (Po)
9. repríza: 25.03.25 (Út)
Charitativní: 11.04.25 (Pa)
Derniéra: 12.4.25 (So)

Vážení přátelé dobrého divadla :)

Dnes (v neděli 26.1.2025) budou od cca 19h spuštěny rezervace na první dvě představení.

Premiéra nové hry nás čeká v pátek 14.2.2025 od 19:00. První repríza následuje hned další den v sobotu 15.2.2025 taktéž od 19:00. Očekávaná délka představení včetně přestávky je cca 110 minut.

Jak se ti líbí letošní divadelní hra a co ti na ní přijde zajímavé:

Aleš: Tato hra je vystavena na typicky vtipných záměnách, situacích a nepochopení, které vygradují do překvapivého konce…..Zajímavé je, že se v této hře i někteří třeba poznají….Vše ostatní se dozvíte na našem představení, tak přijďte !

Hanka: Letošní divadelní hra se mi líbí moc. Je hodně vtipná a plná humorných nedorozumění do kterých se postavy zaplétají od začátku až do úplného konce. Diváky určitě pobaví samotné nadčasové téma manželských a mileneckých vztahů, a co vše se může stát během jedné běžné návštěvy.

Vojta: Hra je veselá, šílená, plná vtipných situací…prostě báječná. Zajímavé je, že i když je originál z roku 1985, humor dokonale sedí do dnešní doby.

Niky: Vrátili jsme se ke hře, kterou upravil Tomáš Matlenga a se kterou jsme v roce 2020 měli 2x čtenou zkoušku a potom sezónu kvůli Covidu přerušili. Takže jsem ji už trochu znala a dokonce si v ní ponechala i původně pro mě plánovanou roli. Líbí se mi na ní celkem vyvážený prostor pro všechny herce a zejména to, jak moc každý z nás do tvorby může mluvit a jak se letos bavíme jednotlivými dialogy a vyhráním konkrétních scén. Věřím, že se u diváka opět naplní očekávání pobavit se, zasmát se komičností zápletky i jednotlivých postav.

Bára: Letošní hra mi přijde o něco těžší než loňská. O to více se mi ale líbí postupný vývoj celé scény a její gradace. Je v ní spousta velice vtipných momentů a zvratů.

Martin: Moc. Je to osvěžující komedie z domácího prostředí. Zajímavé na ní je to, jak některým hercům sednou jejich role a jak se do nich dokážou vžít.🙂

Martina: Myslím si, že se diváci mají na co těšit. Přijdou zápletky, zmatky, kamufláže a nevěra je cítit i ze vzduchu. Jednoduše je to celé taková sranda, že se bavíme už na zkouškách.

Jak se ti líbí tvá role a jak moc těžké je pro tebe ji hrát?

Aleš: Musím říct, že po obdržení scénáře a zvýraznění mé postavy (používám růžovou barvu) a zjištění, že všechny stránky jsou protknuty růžovým zabarvením, jsem se zhrozil kolik že textu tam mám. Ta paměť!! Zlatý doktor McKenzie. Poprvé hraju v bližším kontaktu s mými kolegy, takže si zvykám si na interakce, pohyb a respektování prostoru mých zkušenějších kolegů. Také je pro mě tato role netypická, protože samozřejmě v životě se chovám jinak!!!

Hanka: Moje nová role je jako minulou sezonu hlavní ženská postava a opět je to postava manželky a milenky v jednom 😀 Ovšem i můj manžel má milenku a postupně se to o sobě dozvídáme, takže o výbuchy emocí nebude letos nouze. Líbí se mi na mé roli její rozmanitost, kdy jsem zamilovaná, romantická, ale také žárlivá, zhrzená, ironická a prožívám soustu citových změn. Takže herecky je to pro mě hodně zajímavé a užívám si každou minutu na pódiu. Doufám, že i divákům se budou proměny líbit a že se u nich budou skvěle bavit.

Vojta: Mám letos nejmenší roli, což je vždycky lákavé, protože musíš vytvořit vtipné situace během několika minut na scéně a nenarušit rozběhlou hru kolegů. To je velká výzva. Na druhou stranu o to hůř pak vypadá, když jsi poslední ostuda, která plete text.

Niky: Postava je to dost svérázná. Trvalo mi, než jsem v ní našla její komičnost. Během zkoušení pro mě bylo těžké vystavět a umět zahrát to, že v různých chvílích před různými lidmi hraje různou roli. To znamená, že nehraju jen pro mě netypickou roli, ale hraju roli, která má ve hře další různé role. Ale role je to nakonec vlastně báječná, stejně jako já! (Pozn. poslední větu pochopí ten, kdo naši hru uvidí 🙂

Bára: Proti opilé letušce je to příjemná změna. Náročnější je v tom, že už se nemohu schovat za alkoholové opojení, ale hraji opravdové emoce. Líbí se mi její proměny během hry - od noblesy, se kterou se vám představí, přes totální zoufalství až po její triumf v samotném závěru.

Martin: Role je super. Můžu se v ní klasicky vyblbnout a mám v ní i několik dlouhých, gradujících dialogů s ostatními postavami, což mám vždycky moc rád. Hrát ji není těžké. Těžké je naučit se text.

Martina: Loni jsem měla možnost si vyzkoušet novou roli v divadle - nápovědu po dobu druhé části představení. Letošní sezóna bude celá u stolečku s lampičkou už na mě. Největší novinkou pro mě je, že se již od čtených vždy účastním zkoušek a od doby zkoušení na scéně nahazuji hercům texty, aby nemuseli mít v ruce scénář. Měla jsem obavy, jak to celé zvládnu, ale mám dobrý pocit z toho, jak nám to letos klape. Zároveň ale doufám, že herci během představení nebudou mou nápovědu potřebovat 🙂

Děkujeme za rozhovor.

Milí divadelní přátelé,

chtěli bychom vám velmi poděkovat za čtvrteční večer. Společnými silami jsme udělali jednu moc krásnou věc. Pomohli jsme Agátce zlepšit a ulehčit její život.

Vybrali jsme od diváků a za divadlo krásnou částku 31 462,- Kč.

A jelikož rčení pana Lustiga "Svět je malý a o náhody tu není nouze" neplatí jen v pohádkách, tak společnost ČIPOS Ostrava, a. s. přímo v sále tuto částku zdvojnásobila!

Symbolické šeky jsme přímo na pódiu předali přímo Agátce a její mamince.

Dohromady tedy charitativní představení přineslo neskutečných 62 924,- Kč!!!

Moooc děkujeme!!!

Vážení diváci,

dnes v 18:00 hod. spustíme rezervace na poslední dvě představení této divácky velmi úspěšné divadelní sezóny. Děkujeme za váš zájem, vážíme si toho!

Vážení diváci, v rámci divadelního zážitku můžete přispět na dobrou věc!

Ve čtvrtek 18. 4. 2024 od 19 hod. uvedeme hru Hexenschuss ve speciálním vydání. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek z představení poputuje přímo Agátce Helegdové. Přijďte k nám a podpořte tak dobrou věc!

Tady je její příběh...

Agátka se narodila ve 40. týdnu bezproblémového těhotenství. Po narození nedýchala, byla kříšena. Následkem kříšení má kvadruparézu, což je postižení všech čtyř končetin.

Nyní je Agátce 16 let, je to usměvavá, velice pozitivní slečna. Navštěvuje 8. třídu speciální ZŠ s pomocí asistenta pedagoga. Ráda v zimě lyžuje na MONOSKI, v létě jezdí na koních - HIPO rehabilitace, ve vertikalizačním stojanu píše příběhy, texty k písním, ráda čte, procvičuje si přes aplikaci Duolingo angličtinu. Víkendy trávíme na horách s mechanickým vozíkem a elektropohonem.

Agátka žije v neúplné rodině, má staršího bratra Tomáše, kterému je 22 let. Studuje druhým rokem fyzioterapii v Olomouci a od malička mi hodně pomáhá. V Ostravě jsme tedy zůstaly samy, takže lehce náročnější, ale dáváme to.

Agátka již 12 let pravidelně rehabilituje ve firmě Fyzio Beskyd, s. r. o. (https://fyziobeskyd.cz) Pravidelnou ambulantní rehabilitací 1x týdně a pravidelnou intenzivní fyzioterapií 3x ročně, kdy Agátka cvičí 2 hodiny denně po dobu 3 týdnů, ujde několik kroků ve speciálních ortézách firmy POHLIG z Vídně. Ortézy nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou a jejich cena se pohybuje okolo 150 000,- Kč. Nyní již máme třetí.

Fyzioterapií se snažíme docílit co největší samostatnosti a já věřím, že jednou to bude velmi samostatná žena, která bude co nejméně závislá na pomoci jiné osoby. Jsem vděčná firmě Fyzio Beskyd, s. r. o. za to, že mou dcerku dostali na nohy. Nemáme potřebu jezdit do lázní, zkoušet nové ambulance, terapie, fyzioterapeuty, protože toho nejlepšího fyzioterapeuta už 12 let MÁME.

Agátka během roku 2022 vyrostla a RTG kyčlí jasně prokázal, že je třeba operačního zásahu, aby se jí lépe a komfortněji bez bolesti chodilo. Koncem září 2022 podstoupila náročnou čtyřhodinovou operaci - derotace obou stehenních kostí, zastřešení levé kyčle a uvolnění měkkých tkání na adduktorech. Takže zásahů na jedno tělíčko až dost.

Agátka má „nové nohy“ a učí se je znovu používat, stát na nich a chodit. A my je určitě rozchodíme, to je náš plán na příštích pár měsíců.

Cena ambulantní fyzioterapie stojí 1 000,- Kč. Cena intenzivní terapie stojí 30 000,- Kč, jde o 30 jednotek.

Budeme vděčni za jakékoli přispění a předem děkujeme.

Mamka Marcela, Agátka a bratr Tom.

V případě, že byste rádi přispěli, ale na divadelní představení nemůžete dorazit, můžete přispět na Agátin transparentní účet: 2102832704/2010

nebo můžete použít tento QR kód:

Vážení příznivci amatérského divadla,

i když se letos nebudeme účastnit Bucharů jako účinkující, dovolte, abych vás i přesto pozval na tuto krajskou postupovou přehlídku amatérských divadel. Přijďte podpořit kolegy z ostatních amatérských divadel. Z vlastní zkušenosti víme, že "před plným sálem" se hraje lépe :-)

Současně můžete využít veřejně přístupné hodnocení inscenací odbornými lektory a porovnat tak svůj názor na představení.

Více informací o jednotlivých inscenacích lze nalézt na stránkách www.buchary.cz

Vážení diváci,

pro velký zájem se vám snažíme vyjít vstříc a v pondělí 8. dubna a v úterý 9. dubna v tradičním čase od 19 h pro vás chystáme další dvě reprízy divadelní hry "Hexenschuss".
Rezervace jsou již spuštěny.
Těšíme se na vás :)

Milá divadelní rodino,

děkujeme, že vás naše představení baví 🙏 Pokračujeme dál a přinášíme vám přehled chystaných termínů repríz divadelní hry "Hexenschuss".

5. 3., 6. 3., 20. 3., 21. 3., 18. 4. charitativní představení, 19. 4. - derniéra 

Vždy od 19 hod.

O spuštění rezervací vás budeme průběžně informovat.

Brzy na viděnou :)